Vasaloppet – 11. závod Ski Classics jako MS v dálkových bězích

0
658

Největší, nejdelší, nejstarší a neslavnější, tak to je prostě Vasaloppet, který se jezdí ve Švédsku již od roku 1922 mezi městy Sälen a Mora na 90 km klasicky. Zároveň je mezi všemi laufaři považován za mistrovství světa v dálkových bězích. A světe div, my sem vyrazili již po sedmnácté. Tradiční partner servisu je Skiservis Mára a co jsme mazali na jednotlivé závody se dozvíte kliknutím na odkaz – speciální díky servisákům Pilzikovi, Vojtovi, Štěpánovi, Daliborovi a Bohymu za obětavý a velmi dlouhý servis v kamionu, při testování i podél trati.

Ve Švédsku jsme byli tradičně od úterý, aby byl dostatek času na aklimatizaci, testování lyží a vosků a také, aby si člověk užil také trochu toho severského lyžování a luxusního střediska na Grönklitu s ledními medvědy. Samotný závod se jezdí vždy první neděli v březnu a tak postupně rostlo napětí až jsme se konečně dočkali. K Vasáku patří ranní vstávání a odjezd na start v 5 hodin ráno, ale na to už jsou všichni dávno zvyklí. Samotný závod je pak oslavou lyžování, kdy se najednou vydá na trať téměř 16.000 závodníků a na prvních 3 km je čeká největší kopec celého závodu, pak přijdou roviny, hupíky a než se člověk naděje, už ho vítá cílová brána v Moře. My měli letos na stratu Káju Grohovou, která to super rozjela a dlouho bojovala o první desítku, nakonec z toho bylo místo 15., ale to vůbec nevadí, výkon to byl jako hrom! Péťa Hynčicová to rozjela také jako v repre na 10 km a bohužel za to zaplatila krutou nováčkovskou daň, kdy ji došlo, ale nezabalila to a vybojovala 47. místo. Áďa Valtrová kráčí ve šlépějích svého otce a bylo z toho krásné 152. místo, jako 447. dorazila Dana Chaloupková. V mužích začali kluci také velmi dobře, Vaška jsme dlouho viděli v popředí, ale bohužel se jim během závodu zastavily lyže a to potkalo i kluky od nás z první vlny, kteří zvolili stejnou strukturu jako eliťáci. Bylo smutné sledovat, jak jinak velmi rychlí závodníci trpí jen kvůli lyžím. Na 77. místě tedy nakonec dojel Vašek Sedláček, jako 85. stále ne úplně zdravý Jiří Pliska, výborně jedoucí 129. Aleš Bohatý, 254. Milan Kohout, 296. Lukáš Papula, 469. Míra Meier, 513. Fanda Landa, 670. Václav Fiala, 682. Roman Pross, 1059 Vojta Kačena, 1232 Kuba Tyl, 1369. Tomáš Krpec, 1613. Martin Papula, 1753. Kuba Cihlář, 2079. Přemek Chaloupka, 2572. Jarda Krejčí, 2609. Jaromír Sladkovský, 2875. Evžen Harant, 3145. Hynek Tyl, 3219. Radek Meloun, 3404. Viktor Kotlán, 4021. Aleš Švarc, 4118. Jiří Švarc, 4541. Jaroslav Chalupský, 4575. Radek Váňa, 5346. Vítek Kocián a 5497. Kuba Sedláček.

Ohlasy závodníků

Karolína Grohová: „Byl to pro mě zase hluboký lyžařský zážitek na celý život. Jsem ráda, že jsem překonala prokletí prvního kopce a letos ho vylétla na pohodu. Prvních 60 km se mi jelo báječně, ale pak mě doběhla krize, která se mě držela 20 km. Ožila jsem až posledních 10 km před cílem. Mrzí mě ty dvě holky co byly kousek přede mnou, ale jinak jsem nesmírně vděčná za báječné lyže a skvělý servis. V každém případě děkuji Máro za zprostředkování úžasného závodního zážitku!! Bylo to legendární.“

Václav Sedláček: „Skládám poklonu všem závodníkům z týmu za bojovnost (Plizimu i za půjčení lyží) a především klukům ze servisu za občerstvení a to, jak se popasovali s brutálně těžkou podmínkou mazání. Zvlášť když tam dělali lyže 7 dní v kuse a 10 min. před startem začalo sněžit, muselo být hodně těžké rozhodování. Já jsem velice spokojený s tím, jak i přes ne zcela pevné zdraví tělo fungovalo, ale s výsledkem moc spokojený nejsem. Každopádně jsem se snažil jet co nejaktivněji na čele a uviset to co nejdéle. Hodně jsem si pohrával s myšlenkou úniku a získat nějakou prémii, protože v jednu chvíli tam byla velká šance, ale kvůli snaze jet na kvalitní celkový výsledek jsem to neudělal. Hodně jsem toho pak litoval a příště do toho půjdu, ať se děje co se děje. V polovině trati čerství sníh bohužel naše lyže výrazně zastavil a pak už jsem 45km bojoval sám proti sobě. I tak Vasák je prostě MS v dálkových bězích a 77. místo beru.“

Jiří Pliska: „Na svátek všech laufařů Vasaloppet jsem se těšil a doufal, že po kvalítním tréninkovém bloku po Jizerské 50 půjde forma nahoru. Bohužel jsem nedokázal zůročit neúnavnou práci všech okolo a nepotěšil je ani sebe slušným výsledkem. První kopec jsem dokázal vyjet slušně a usadil jsem se v první skupině, ale pouze asi do 25 km, kde jsem ztratil kontakt a sám nebyl schopen skupinu zpět dotáhnout. Dalších 40 km jsem se spíš trápil a umístění jsem trochu vylepil až na posledních 25 km. Z výsledku jsem zklamaný, ale pořád jsem rád, že jsem absolvoval svůj 7. Vasaloppet.

Petra Hynčicová: „Největší lyžařský cíl, co jsem si už dlouho chtěla splnit. Proto jsem se na něj hodně těšila, ale měla z něj i velký respekt, protože 90km je pořád 90km a to člověk jen tak neobalamutí. Hned na startu mě strhla euforie a masa lidí a mně ani nepřišlo, že jedeme do kopce. Do 40km se mi jelo moc hezky, užívala jsem si to, usmívala se, že si plním sen… Ale pak nastalo peklo 😄 Chytla jsem krizi, která nepolevila až do cíle a já se v hlavě proklínala, proč to jezdím, když na tohle nemám. Jen díky skvělému servisu týmu, co mě pravidelně občerstvovali a posouvali očima do cíle, jsem to nakonec zvládla! Zážitek nemusí byt vždy pozitivní, hlavně že je silný. A to tady opravdu byl 😁 Moc gratuluji a obdivuji všechny, co opravdu závodí celých 90km a předvádí skvělé výsledky!“

Aleš Bohatý:Prvního “řádného” Vasaloppetu jsem si užil dosytosti. Samosebou jsem si užíval celého švédského zájezdu s naší partou, především pak co se švédského cukrářství týče. Samotný závod už byl jen třešničkou na dortu. Ačkoliv jde nejspíš o největší a nejslavnější lyžařský závod na této planetě a já měl konečně tu čest stát na jeho startu, necítil jsem vůbec žádnou nervozitu, tak moc jsem se těšil. Závod byl samozřejmě nesmírně těžký, nejen svou délkou a profilem, ale i měnící se sněhovou podmínkou. Měl jsem však dobře vybrané a připravené lyže, které mě dovezly do cíle i přes naprosté vyčerpání všech sil. Opět velké díky celému týmu – za zprostředkovaný zážitek, servis, občerstvení..jsme prostě nejlepší.

Marek Pazderský:Někdy je práce servisu opravdu frustrující, byli jsme tam od úterý, od středy se každý den testovalo spousty kilometrů, lyží i vosků včetně struktur, z fabriky přišly nové lyže, dělalo nás na tom postupně 6 lidí od rána do noci, poslední noci jsme se už moc nevyspali, ale věřili jsme, že jsme vybrali dobře a pojede nám to. V neděli ráno jsme vstali ve 4 hodiny, připravili občerstvení, odvezli závodníky na start a pak započali svůj vlastní závod podél trati s občerstvením, tak aby naši nejlepší závodníci dostali každých 5 km napít nebo gel. Prvních 20 km nám to krásně jelo a bylo radost se na závod koukat. Bohužel pak oproti předpovědi napadl nový sníh a naše lyže (jedna konkrétní značka) se zastavily. Co dodat. Po kolikáté už a pořád dokola . . . Po nabrání všech závodníků v cíli do auta vyrazila jedna skupina na další závod s časem na letiště do Stockholmu, kde stihla letadlo o pouhé 2 minuty!!!, druhá skupina jela přetestovat lyže, pak zabalit všechny věci, kamion, vyčistit a zaparafínovat lyže na cestu a já s Fandou jsme ve 23:00 vyrazili směr Oslo, kde jsme ve 02:00 ráno zakempovali na 2,5 hod po 22 hodinách nepřetržitého zápřahu ve spacácích v kabině kamionu v -15°C a pak to dojeli na letiště do Osla. Naštěstí máme krásný výsledke Káji Grohové a pak pár dílčích úspěchů v popular kategorii, ale kluci z elity a první vlny to měly kruté a s tím se těžko smiřuje. Snad to příště bude lepší . . .

Další závody nás čekají za 14 dní v Norsku, kde se pojede 54 dlouhý závod Birkenbeinerrennet z Reny do Lillehammeru na počest záchrany krále Hakona Hakonssona s 3,5 kg těžkým batohem, kde samozřejmě nebudeme chybět.