Po 12 dnech strávených v lyžařském ráji v Sjusjoenu jsme se přesunuli kamionem za dva dny po jedné z nejhezčích cest na světě do severního Norska přes Trodheim a Narvik až do Bardufossu, kde nás čekaly poslední dva závody sezóny. Tradiční partner servisu je Skiservis Mára a co jsme mazali na jednotlivé závody se dozvíte kliknutím na odkaz – speciální díky servisákům Pilzikovi a Štěpánovi, kteří neváhali cestovat na daleký sever a zde natestovali spoustu kilometrů, nadřeli se na občerstvovačky a autem předjeli sami sebe.
Kdo nikdy nebyl na takto dalekém severu, tak mu to vřele doporučuji. Sama cesta byla velkým zážitkem, kdy přejíždíte přes jedny vysoké hory za druhými, sjíždíte k tmavým fjordům a obdivujete divokost a nedostupnost zdejší krajiny. My sem dorazili ze Sjusjoenu za dva dny a ještě jsme stihli super skialpový výlet, zbytek dní jsme věnovali projíždění tratí obou závodů a pak už testování a přípravě lyží.
Pak už přišel na řadu první závod, obávaný a velmi těžký Reistadlopet, který byl oproti minulým rokům zkrácen na 40 km a obsahoval tak jen jedno přetěžké stoupání na Ortu a zbylé kopce byly už srovnatelné i s jinými závody. Za nás poprvé nastoupila Kačka Janatová, která týden po konci světového poháru sebrala zbylé síly a nastoupila do Ski Classics rovnýma nohama. A hned z toho bylo 16. místo jako nejlepší Češka, kdy se dlouhou dobu držela s vítězkou celého seriálu. Kousek za ní dojela v nejlepším závodě sezóny Péťa Hynčicová na 18. místě. Klukům se také dařilo, jako 50. dojel soupaží Jiří Pliska, kousek za ním jako 67. Vašek Sedláček, 199. Jirka Kubín, 207. legendární Jenda Vojík (report závodu přineseme příští týden), 218. Martin Schuster a 256. Hynek Tyl.
Druhý den namísto volna přišel top závod sezóny s názvem Summit2Senja, novinka o délce 70 km a 1.600 nastoupanými metry přes krásné hory až k fjordům s bonusem na závěr, kdy na všechny čekal 5 km prudký výjezd na skialpy. Už nikdo neměl na konci sezóny žádné síly abylo to i hodně o morálu, ale naši závodníci se s tím poprali srdnatě a vybojovali opět super umístění. Jako 15. k moři dojela Katka Janatová, 28. Petra Hynčicová, 44. Jiří Pliska a 48. Vašek Sedláček. Jako bonus v cíli pak přišlo vyhlášení Máry Pazderského jako týmového ředitele roku a uvedení do síně slávy Ski Classics. Následovala společná večeře a afterpaarty, kterou jsme udělali za letošní sezónou definitivní tečku.
Ohlasy závodníků
Petra Hynčicová: „Finále, které bylo opravdu velké finále! Po nepříznivých podmínkách v Čechách, jsme se vrátili do pohádkové zimy na severu Norska. Sobotní Reistadløpet byl pro mě jedním velkým překvapením! Po “lehké” prekérce s Pilzikem na prvni občerstvovačce (nechte si někdy vyprávět 😄) jsem měla úsměv na obličeji až do cíle. Parádní máza, do kopce jsem si po delší době mohla jet klasicky, na vršcích úžasné výhledy a ani nepřišla krize. Za mě parádní závod, s parádním výsledkem. V neděli bylo ještě o poznání hezčí počasí a to se člověk přímo těšil, i když věděl, že to bude hodně bolet 😄. Jak už u mě bývá zvykem, 40km se mi jelo dobře a pak přišla krizička. Ale v tomhle úžasném prostředí si člověk i tu krizi užíval. Byl to hodně náročný závod, ale neváhala bych ani minutu dát si ho znovu! Děkuji moc týmu za perfektní lyže, ještě lepší občerstvování (bez tyčinky od Máry bych ten kopec v neděli nevyšla 😄) a celkově za tu možnost být toho součástí. “
Václav Sedláček: „Finále na severu, jak má být. Těžký, jak prase, ale v neděli to byl nejkrásnější závod, co jsem kdy jel. Lyže nám taky valily, takže jsme si to mohli vychutnat, až do dna. Gratulace holkám, které nás absolutně podržely a díky nim jsme celkové 14. tým Ski Classics. Opět díky servisu za top podporu a největší gratulace patří Nejlepšímu týmovému řediteli Ski Classics pro letošní rok – našemu Marovi Pazderskému, protože to ocenění si za svoji celoživotní obětavou práci maximálně zaslouží a právoplatně je na věky zapsán do Síně slávy Ski Classics.“
Jiří Pliska: „Za polární kruh jsem se opravdu těšil a moje očekávání se naplnila a dva těžké závody za sebou byl ideální způsob jak zakončit sezónu. Pro oba závody v náročném profilu jsem i jako výzvu zvolil soupaž a dostal pořádně zabrat. Konečně jsem měl pocit, že už závodím a výsledky mě alepoň trochu potěšily, i když k optimu tomu ještě dost chybělo. Týmově se nám dařilo, lyže byly svižné a krajina byla pohádková. Nezbývá než poděkovat všem zúčastněným za pohodovou atmosféru a servisákům za rychlé lyže a za celou sezónu. Už teď se těším na tu další.„
